literatura - základní pojmypamflet - ostrý, útočný, hanlivý leták, článek, hanopis
parabola - podobenství, přirovnání rozvinuté v samostatný básnický obraz
parafráze - volné zpracování cizí předlohy tématu, myšlenky; vyjádření stejného děje, myšlenky jiným způsobem
paralelismus - přirovnání prostým přiřazením dvou motivů za sebou, časté v lidové poezii
parodie - druh satiry imitující a karikující určité dílo zvýrazněním a zároveň žertovným nebo posměšným změněním jeho typických rysů
pásmo - jeden ze žánrů moderní poezie, která využívá mnohovýznamovosti a volného přiřazování veršů. Každý verš přináší drobné samostatné téma, avšak zároveň volí autor takové prostředky, které pomáhají navozovat dojem jednoho obrazu i zážitku.
patos - vzletný způsob mluveného nebo písemného projevu; nadnesené, vzletné podání
perifráze - prostředek, který nahrazuje přímá pojmenování obšírnějším popisem; opisná výraz
zemřel = již na něm roste trávníček
personifikace - zosobnění; druh metafory, kterou se věcem nebo abstraktům připisují lidské vlastnosti nebo jednání
květy na louce dýchají, strom leží přes cestu
píseň - menší lyrická báseň vyznačující se prostotou obsahu, jazyka a veršové stavby
Jan Neruda: Písně kosmické, Vítězslav Hálek: Večerní písně
poéma - rozsáhlejší epická nebo lyrickoepická veršovaná skladba; závažnější obsah, typická pro ruskou literaturu
poetika - nauka o výstavbě a tvaru literárního díla; souhrn uměleckých prostředků a zásad určující styl daného směru, autora, díla
poetismus - umělecký směr české poezie 20. let 20. století zdůrazňující fantazii a hravost
básnické slovo, básnický obrat
poezie - literatura skládaná veršem, básnictví
pohádka - původně lidový prozaický výtvor epický s nepravděpodobným dějem; svět pohádek je smyšlený, vypravování se nevztahuje ani k určité době, ani k určitému místu či osobám (Byl jednou jeden, Bylo nebylo, ….jednou zabloudil)
nepravděpodobné, zázračné prvky bývají v pohádkách odrazem lidských tužeb (hrneček, který vaří kaši), lid jimi vyjadřoval i svou touhu po spravedlnosti (obušek), touhu rozšířit lidské schopnosti (Dlouhý, Široký a Bystrozraký) dobrý konec
zázračné pohádky (Zlatovláska, Popelka), novelistické (Chytrá horákyně), satirické (lakomí a hloupí lidé), pohádky o zvířatech (O kůzlátkách), lidové pohádky - sběratelé umělé pohádky
pointa - vtipný, překvapující závěr vyprávění; hlavní myšlenka v závěru anekdoty, básně, filmu
pověst - původně lidová vypravování, čerpá z minulosti národa, často pojednává o činech historických hrdinů, váže se k určitému místu (hrad, město, dům, ...); je v ní spojeno historické jádro a fantazie
povídka - základem je určitá událost, bývá určena místně i časově, nepracuje pravidelně s fantastickými prvky
pranostika - lidová průpovídka o předpovědi počasí, přírodních jevech, budoucnosti
přirovnání - básnický prostředek, v němž se předměty přirovnávají na základě podobnosti jako v metafoře, ale nenahrazují se jeden druhým, nýbrž kladou se vedle sebe
Jahod bylo, jako by krve rozlil.
přísloví - lidová moudrost, mravní poučení v ustálené větné podobě
česká přísloví sbírali J. A. Komenský, J. Dobrovský, F. L. Čelakovský
Líná huba holé neštěstí. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
prolog - úvod k dílu, předmluva
próza - slovesný projev nepodléhající metrické normě, řídící se jen normami gramatickými a stylistickými
pseudonym - krycí jméno užívané zejména autory uměleckých děl
