na cvičení CVIČENÍ č.1 (řešení)
Vícekrát na vosy nepůjdu, protože mě to nebaví, a raději se budu doma učit, aby se vidělo, že jsem se polepšil. Okno bylo otevřené a oknem skočil do kuchyně Honza a nesl v zubech velikánskou myš a položil ji na stůl přímo před tatínka, aby se pochlubil, že je dobrý lovec. Během října má král lesů krušný život, musí hlídat laně a výstražně troubit, stará se o vznik další jelení generace, a tak se kvůli tolika povinnostem často nestačí ani napást. Můžeme se jen dohadovat, jaké byly Ovidiovy první dojmy, když se usadil se svým mladším bratrem ve Věčném městě a když se mu jedním dnem otevřel nový svět hlavního města mocného impéria, nepodobající se v ničem tomu, nač byl zvyklý ze zapadlého italského městečka, v němž dosud žil.
na cvičení CVIČENÍ č.2 (řešení)
Byly tři hodiny odpoledne ve vrcholícím létě, ale tady byla téměř tma, tak bylo venku zamračeno, mraky plné deště se doslova otíraly o vrcholky stromů, chvílemi padaly kroupy a blesk stíhal blesk za ohlušujícího hřmění, které naplňovalo údolí, jímž se rozvodněná řeka valila. Oblé písečné vrchy ležely schouleny vedle sebe mezi měkkými stíny jako stádo odpočívající vedle temných stanů a jen čas od času proplul po jasné obloze osamělý pták, jehož křídla snad mohla za to, že se vzduch nad dalekou krajinou rozechvěl jako zčeřená hladina. Moderní splašený čas se stále více řítí kupředu a technické vynálezy, které měly lidem spořit čas, aby jim zbyl i na odpočinek, ho spíše ubírají a často si člověka zotročují, takže tráví celé dlouhé hodiny před blikající obrazovkou televize nebo videa, místo aby si vyšel do divadla, či na výstavu nebo jen tak na procházku.
na cvičení CVIČENÍ č.3 (řešení)
Admirál na Dyji Nad jižní Moravou se rozhořel nedělní den. Žhavé slunce sálalo bělostným jasem, který pálil jako oheň. Lužní lesy vzpínaly své koruny vysoko od země. Za takového poklidu zakroužil nad luhem velký rozepjatý stín a vzápětí na loučku, na níž stálo rybářské autíčko, přisedl čáp. Vážným krokem měřil louku napříč k lesu, který loučku obklopoval. U kraje lesa nastal zase klid, která tam vládl, než čáp přiletěl. Vážky, velcí letci, a jemné motýlice střídaly oba břehy toku, jako by přenášely vzkazy z lužního lesa na louku a naopak. Jejich poselství bylo zbytečné. Stromy měly hlavy vysoko, duby, topoly, javory i jilmy viděly všechno. A co ušlo jejich pozornosti, to jim řekl vánek, který občas přetáhl rovinou jako tichoučká vzpomínka. Ten hovor slyšely rákosiny, vody a luhy a celá krajina byla zpravena o všech novinách.
na cvičení CVIČENÍ č.4 (řešení)
Když do svěží zeleně mladého osení zasvítí slunce a třešňovky zavoní bílými květy, když se nad brázdami ozve skřivaní trylek a zavoní země, jejíž vůně vždycky vzrušovala Mikoláše Alše, malíře, kterého mám ze všech nejraději, otevře se přede mnou kraj, který obzíral svou mladou, citlivou duší hradecký student František Škroup, když se vracíval na svátky a prázdniny k rodičům do osické školy. Najednou cítím něco neskonale krásného, co ladí můj cit do zalykavé něhy a srdce blaženě zatrne nad jímavou melodií, tak drahou každému z nás: A to je ta krásná země, země česká, domov můj ...
