mluvnice - skladba vět - věta jednoduchá - větné členyVětné členy
CHARAKTERISTIKA
větný člen je každé plnovýznamové slovo, které je součástí
věty
1/ základní
- podmět a přísudek
2/ rozvíjející
- předmět, přívlastek, příslovečné určení, doplněk
1/ řídící
- řídí podobu členu závislého ve skladební dvojici, ptáme se jím
na člen závislý
2/ závislý
- zpřesňuje význam členu řídícího (dům - vysoký dům; psát - psát
rychle), mluvnicky na něm závisí, odpovídáme jím na člen řídící
Větný člen může být:
-
holý - nezávisí
na něm jiný větný člen
-
rozvitý - závisí
na něm jiný větný člen
-
několikanásobný
- je vyjádřen více slovy v téže větněčlenské platnosti souřadně
spojenými, mezi nimi píšeme čárku, spojku (a, i, ani, nebo)
nebo čárku a spojku
Větným členem může být:
- jedno plnovýznamové slovo
- spojení jednoho plnovýznamového slova s jedním nebo více slovy
gramatickými
Za jeden větný člen pokládáme:
- spojení předložky se jménem (ve škole, pro mladé, v ní)
- zvratné sloveso (smál se, sedl si X oholit se - se je předmět
koho?)
- zvratný tvar slovesný (dnes se nepracuje)
- složený slovesný tvar (žil jsme, bude házet, byl by napsal)
- spojení způsobového nebo fázového slovesa s infinitivem (musel
číst, byl by začal psát)
- s dějovým podstatným jménem (dal se do práce)
- sponu a jméno v přísudku jmenném se sponou (stal se žákem,
je krásná)
Větnými členy nejsou:
předložky, spojky, částice, pomocná slovesa a citoslovce (pozor: ve větě
myš šup do díry je výraz šup hodnocen jako přísudek)
Skladební dvojice:
- základní
- podmět a přísudek (podmětová
a přísudková část věty)
- rozvíjející
- ostatní dvojice
PŘÍSUDEK
- tvoří s podmětem základní skladební dvojici (podmět
+ přísudek: Ilona háčkuje)
- s podmětem se shodu je v osobě, čísle a rodě (Jarda
četl - 3.os., č.j., r.m.)
- vyjadřuje, co podmět dělá (Jana vykřikla), co
se s ním děje (škola se opravuje) nebo jaký je
(tato učebnice je nová)
Přísudek je vyjádřen:
- slovesem ve tvaru určitém - přísudek slovesný
a) slovesný jednoduchý
| - tvar jednoho slovesa: |
jednoduchý |
Usmál se. Kateřina mlčí. |
| složený |
Petr by byl přišel. Renata byla odvezena domů. |
b) slovesný složený
- způsobové (moci, smět,
musit, chtít, mít) nebo fázové
(začít, přestat, zůstat, ukončit) slovesa +
infinitiv
Po hodině jsem se musel vrátit domů. Přestaň už konečně
plakat. Byl bych mu chtěl všechno vysvětlit. Já nechci přestat
hrát na kytaru. Směl bych mu pomoct, aby se mohl zúčastnit té
soutěže?
c) citoslovcem - v přísudku
je citoslovce Kočka hop na plot.
d) srovnávacím výrazem
Jirka jakoby neslyšel.
- jménem se sponou - přísudek jmenný se sponou
/sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se) + jméno/
Ivana už je zdravá. Den ze dne se stával mrzutějším. Je
mi dobře. Konečně je po dešti. To kolo je moje.
poznámka:
po sponě být se užívá: přídavné jméno v 1. pádě (Petr
je spolehlivý)
podstatné jméno v 1. pádě, jde-li o vlastnost (Petr
je slepec, kuřák)
podstatné jméno v 7. pádě, jde-li o zaměstnání, povolání,
funkci (Petr je učitelem)
po sponě stát se je podstatné i přídavné jméno v 7. pádě
(Petr se stal kuřákem. Petr se stal nesnesitelným.)
- pouze jménem - přísudek jmenný beze spony Mlčeti
zlato, mluviti stříbro. Každý strůjcem svého štěstí.
- vedlejší větou - vedlejší věta přísudková
nahrazuje přísudek (jeho jmennou část) Třída byla, jako
by ji vymetl.
PODMĚT
- tvoří s přísudkem základní skladební dvojici
- vyjadřuje původce nebo nositele děje, stavu
nebo vlastnosti (Hana vaří, táta je silný, otec
onemocněl)
- není mluvnicky závislý na žádném jiném větném
členu
- ptáme se na něj otázkou kdo,co? a přísudkem
(kdo vaří? - Hanka)
Druhy podmětu:
| 1 | vyjádřený | - podstatným jménem | Kniha leží na stole. |
|---|
| | - zpodstatnělým přídavným jménem | Nemocný se už cítí lépe. |
| | - zájmenem | Já už mu to řeknu. |
| | - číslovkou | Tři budou závodit, ostatní si sednou mimo dráhu. |
| | - infinitivem | Být zkoušen u tabule je pro mě velmi nepříjemné. |
| | - neohebným slovním druhem | Každé proč má své proto. Z řad diváků se ozvalo fuj. |
| 2 | nevyjádřený | - je dostatečně patrný z tvaru slovesa v přísudku Rozumím ti dobře. Odešel před hodinou domů.
|
|---|
| 3 | všeobecný | - podmětem se rozumí široký okruh lidí, kteří nejsou přesně určeni
Co dávají dnes v televizi? Hlavou zeď neprorazíš. Jména osob píšeme s velkým počátečním písmenem. |
|---|
| 5 | podmět lze vyjádřit také vedlejší větou podmětnou (Mrzí mě, že nesmím do kina.) |
|---|
Podmět může být:
- neurčitý - bývá vyjádřen zájmenem to, cosi, něco
(V hodinách
to hrklo.)
- genitivní podmět - podmět ve 2. pádu; vyskytuje se:
- v číselných výrazech po číslovce od pěti výše (Přiletělo
sedm havranů.) a po neurčitých číslovkách
- při vyjádření změny množství, počtu (V hledišti
ubylo diváků. Po vydatných deštích v přehradě přibylo množství
vody.)
PŘEDMĚT
- rozvíjející větný člen - rozvíjí sloveso nebo přídavné
jméno (závisí na nich a tvoří s nimi skladební dvojici)
- vyjadřuje osobu (potkal Davida), zvíře
(lovil jeleny) nebo věc (rozbil misku),
které se slovesný děj přímo týká
- ptáme se na něj pádovými otázkami (kromě 1. a 5.
pádu); nejčastěji bývá ve 4. pádě
- pokud se lze zeptat i jinak než pádovou otázkou, o předmět
se nejedná
(maluji obraz - koho? předmět ve 4. pádě X maluji
uhlem - kým, čím? / jak? příslovečné určení způsobu)
může být vyjádřen vedlejší větou předmětnou (Poručil
Láďovi, aby smazal tabuli.)
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ
- závisí na
- slovese (učil se svědomitě)
- přídavném jménu (dobře napsaný)
- vyjadřuje okolnosti a vztahy
DRUHY příslovečných určení:
|
ptáme
se: |
příklady: |
| místa |
kde, kam, kudy, odkud |
šel na hřiště |
| času |
kdy, odkdy, jak dlouho |
zastaví se zítra |
| způsobu |
jak, jakým způsobem |
učí se svědomitě |
| - míry |
jak, do jaké míry |
velmi krásný |
| - prostředku |
čím |
krájel nožem |
| - původu |
z čeho |
stavěl z cihel |
| - původce děje |
(ve větách s trpným rodem) |
byl pokárán učitelem |
| - výsledku děje |
v co, koho |
proměnil se v muže |
| - účinku |
jak, s jakým účinkem |
změnil se k nepoznání,
šlo mu to jedna radost |
| - zřetele |
udává, ve vztahu k čemu platí
obsah členu řídícího |
lišil se povahou,
velký duchem,
turisticky zajímavá oblast |
| příčiny |
proč, z jaké příčiny |
zemřel hladem |
| účelu |
proč, za jakým účelem |
čtu pro zábavu |
| podmínky |
kdy, za jaké podmínky |
při dobré vůli by to šlo |
| přípustky |
i přes jakou skutečnost |
přes všechno očekávání
tam šli |
Bývá vyjádřeno:
- příslovcem (šel pomalu)
- podstatným jménem
- s předložkou (šel do školy)
- bez předložky (školou se ozývá křik)
- zájmenem - s předložkou (odcházel s ním)
- infinitivem (Marek šel rybařit; žít
tak ještě naše matka, měli bychom se lépe)
- vedlejší větou příslovečnou (šel, kam ho nohy
nesly; zastav se, až budeš mít čas)
PŘÍSTAVEK
- přístavkem může být jakýkoli větný člen stejného druhu
(pracuje spolehlivě - tj. rychle a přesně)
- bývá většinou rozvitý (Hana Janečková, žákyně naší
třídy, přišla opět pozdě do divadla)
- může být i několikanásobný (Petr Novák, žák naší třídy
a vítěz výtvarné soutěže, se dočkal ocenění i od ředitele
školy)
- v řeči je oddělen pauzami, v písmu čárkami nebo pomlčkami
DOPLNĚK
- závisí současně na podstatném jménu a slovese (Marie
odcházela veselá, Růženu našli mrtvou)
- vyjadřuje vlastnost, kterou má podstatné jméno za určitého
děje (Franta přijel nemocný)
Bývá vyjádřen:
- přídavným jménem (Petr se vrátil bledý, úplně šedivý,
mokrý); pokud adjektivum má dosud i jmennou formu, může
být (většinou knižně) použito i té (Petr se vrátil zdráv,
bohat, smuten)
- podstatným jménem (dědeček žije jako penzista,
povýšili ho na plukovníka) někdy v 7. p. (vyučil
se mechanikem)
- zájmenem (pomohl si sám)
- číslovkou (doběhl pátý)
- infinitivem (viděl Janu spěchat)
- přechodníkem (odcházeli plačíce)
- vedlejší větou doplňkovou (sledoval žáky, jak se
tiše blíží)
doplněk shodný - shoduje se s podstatným jménem v rodě,
čísle a pádě
doplněk neshodný - obvykle je v jiném pádě než podstatné
jméno
Doplněk je třeba odlišovat od jmenného přísudku se sponou (chlapci
byli hladoví X chlapci se vrátili hladoví).
VÝRAZY NEVSTUPUJÍCÍ DO VĚTNÝCH VZTAHŮ
- vsuvka (parenteze) - ustálený výraz, věta (dvojčlenná
i jednočlenná) nebo celé souvětí, které zpravidla bývá
vloženo do základní věty, ale nezávisí na žádném jejím
větném členu (Nejste vy, jen tak mimochodem, pan
inspektor? Telefonovali nám, jak všichni víte, včera
večer. Bylo to, vzpomínám si na to dobře, protože venku
byl ještě mráz, někdy kolem Vánoc. Mám to - tak říkajíc
- z první ruky.)
- oddělujeme ji: čárkami,
pomlčkami nebo závorkami; pouze ustálené jednoslovné výrazy
neoddělujeme
(Podej mi prosím pero. Za hodinu se možná vrátím.)
- vsuvka může být:
- předsunutá (Jak víš, Veronika je vdaná.)
- vsunutá (Veronika, jak víš, je vdaná.)
- přisunutá (Veronika je vdaná, jak víš.)
- oslovení - není součástí větné stavby, proto je oddělujeme
čárkami
oslovení může být:
- holé (Heleno, dávej pozor!)
- rozvité (Milá Heleno, dáváš pozor?)
- několikanásobné (Heleno a Evo, dáváte pozor?)
- citoslovce - není zpravidla větným členem, netvoří s
jiným slovem větnou dvojici
- oddělujeme je zpravidla čárkami (Au, to bolí)
- nahrazuje-li však větný člen, čárkou je neoddělujeme (Myš
šup do díry)
ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉHO URČENÍ
- samostatný větný člen - stojí mimo větu kvůli zdůraznění;
oddělujeme jej čárkou
(Bratr, ten si nikdy z ničeho těžkou hlavu nedělal.
Včera jsem četl do půlnoci, detektivku.)
- neúplná věta - taková, v níž je vynechán některý
důležitý větný člen (často přísudek)
(Zavolal jsem, ale on nic. Koho máš ráda? Petra.
Dobrou noc.)
