Mgr. Věra Táborská

Čárka ve větě jednoduché

1. Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu ve vztahu souřadnosti, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. 
   Jednotlivé složky několikanásobného členu jsou:
1. přiřazeny k sobě V úrodných oblastech se pěstuje pšenice, kukuřice, žito a ječmen. Mluvil klidně, pomalu, s pečlivou výslovností. Cesta vedla suchými, divoce zarostlými, nebezpečnými končinami.
2. spojeny různými spojovacími výrazy To je věc těžká, ba nemožná. Je to zajímavá, ač náročná kniha.
3. spojeny dvojitými spojovacími výrazy Vyniká jak svědomitostí, tak houževnatostí. V každé větě můžete rozeznávat jednak stránku významovou, jednak formální. Hudba se vyjadřuje řečí buď realistickou, nebo abstraktní.
   
Pokud spojky a, i, ani, nebo, či vyjadřují jiný význam než slučovací, píše se před nimi čárka
Kouření je drogová závislost, a ne pouhý zlozvyk. Je to píseň durová, nebo mollová?

Čárkou se neoddělují složky několikanásobného větného členu spojené
1. spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím Ta práce byla pro něho koníčkem i vítaným rozptýlením. Dnes ani zítra nemohu jít ven. Testy bývají založeny na výběru jedné nebo několika odpovědí.
2. členy ustálených spojení křížem krážem, staří mladí, rukama nohama, zuby nehty, před pěti šesti lety, jakž takž
3. přívlastky postupně rozvíjející přední světová hokejová družstva, včerejší ranní směna
4. nesouřadná, i když stejnorodá příslovečná určení letos v zimě, vlevo nahoře, v lese na pasece
5. údaje místa a času v datech v Praze 9. května 1985, Plzeň 1. 10. 1987

Dvojí platnost vedle sebe stojících přídavných jmen:
druhá, závažná otázka (druhá otázka je závažná) X druhá závažná otázka (závažná otázka v pořadí druhá)

2. Čárkou se oddělují větné členy i jiné výrazy jen volně připojené nebo do věty vložené Oddělujeme:
   
   1. přístavek, který označuje
      stejnou skutečnost jako předcházející člen Maminka, chudák, zůstala na všechno sama.Nežárka, přítok Lužnice zprava, je dlouhá 85,5 km. Kongres se konal v Paříži, hlavním městě Francie. Koupil to lacino, za pár korun. Bedřich Smetana, zakladatel české národní hudby, se narodil v Litomyšli.
      - spojení titulu a jména se obvykle chápe jako těsné přednosta kliniky profesor MUDr. Jiří Novák
      - výrazy spojené spojkami vyjadřujícími totožnost (neboli, čili, aneb) čárkou neoddělujeme skladba čili syntax
      výčet toho, co předcházející člen označuje souhrnně Máme tu potřebné místnosti, tedy byt i ateliér. Kysličník rtuťnatý se teplem rozkládá na dvě nové látky, totiž (tj.) na rtuť a na kyslík.
      shrnutí toho, co bylo v předcházejícím členu vypočteno Výstava potěší dospělé, mládež, děti, zkrátka (krátce řečeno, slovem, tedy, …) každého. Vagóny jsou určeny k přepravě uhlí, rudy, štěrku, prostě sypkých substrátů.
      část celku označeného předcházejícím členem, která je uvedena jako příklad Většina oceněných výrobků, např. konfekce, je však zatím určena pro vývoz. Ve vodách, zejména (především, zvláště) v moři, se vznášejí miliony organismů.
      - omezení významu předchozího členu Jazyky jako čeština a latina mají velmi rozvinuté skloňování a časování.
   2. osamostaněná část výpovědi
      zastoupena zájmenným výrazem Plevel, ten se nedá vyhubit. Chodit do lesa na houby, to byla radost.
      k větě připojena výrazem spojovacím Dotazník vyplňte ve všech rubrikách, a to na stroji. Byl taky v Paříži, dokonce dvakrát. Nakonec všechno snědl, i když s nechutí.
   3. 5. pád Děti, pomozte babičce! Chci se ti, milý příteli, svěřit se vším.
   4. volný přívlastek Tato kniha, vydaná ještě před válkou, patří k autorovým nejlepším pracím.
   5. volný doplněk Na kameni sedí pěnkava, hlavičku na stranu. Získal si, chlapec tehdy ještě ne devítiletý, obdiv a vážnost.
   6. citoslovce Ach, tady je krásně! Haló, počkejte.
      - následuje-li výraz zvolací, citoslovce neoddělujeme: Ó kéž už by se to stalo!
      - citoslovce je větným členem: Kočka hop z pece dolů. Náhle se ozvalo hlasité hurá.
      ***************************************************************
   Některé členy je možné (ale nikoliv nutné) čárkou oddělit, chápe-li pisatel informaci jen jako doplňující, zejména jde-li o výraz bohatě rozvinutý nebo rozšířený
   
   1. vsuvka, pokud si uchovává větnou povahu Zašlete nám(,) prosím(,) svůj nejnovější ceník. Tato věc je(,) upřímně řečeno(,) velmi nepříjemná.
   2. doplněk vyjádřený:
      přechodníkem Zanechav za sebou otevřené dveře(,) vyšel do polí. Schoval se v nejtemnějším koutě, tiše sténaje a zatínaje si nehty do dlaní.
      příčestím nebo jmenným tvarem přídavného jména Požehnáním přátel provázena, odjela na venkov. Tady v té chýši jsem ležel, nemocen na smrt a sám jako postřelená kočka.
      - oddělit čárkou nelze doplněk, jehož vypuštěním by se stala věta neúplnou Cítil se oklamán rodinou, přáteli.
      - nerozvitý doplněk zůstává bez čárky Odešel nerozloučiv se. Vyvázli jsme živi. Doběhl do cíle pátý.
   3. dodatkově připojený větný člen Tatínka vzali četníci, kvůli letákům. Petr pečoval o babičku, léta. Seděl na zemi a četl, snad nějakou detektivku.