| poměr mezi větami | příklady spojek | příklady |
| SLUČOVACÍ věty jsou si významově rovnocenné, řadí se vedle sebe |
a, nebo, také, též, pak, potom, ani-ani, i-i, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak | Školní zvonek se rozezněl a žáci ožili. |
| STUPŇOVACÍ druhá věta stupňuje obsah věty první, je významově závažnější |
ba, ba-i, dokonce, i, nejen-ale, nejen-nýbrž, ani i | Rád u nich učil, dokonce se na jejich třídu těšil |
| ODPOROVACÍ druhá věta odporuje větě první nebo nějak omezuje její platnost |
ale, avšak, však, nýbrž, leč, jenže, a přece, sice-ale, zato, nicméně | Blížil se konce přestávky, ale křik neustával. Nemá kvalifikaci, zato je pracovitý. |
| VYLUČOVACÍ jedna věta vylučuje platnost věty druhé: platí-li jedna, neplatí druhá |
buď-nebo, nebo, anebo, či, buď-anebo | Ze školy jdu buď do klubu, nebo utíkám rovnou domů |
|
KOORDINAČNÍ POMĚRY S VÝZNAMOVÝMI VZTAHY |
||
| PŘÍČINNÝ druhá věta vyjadřuje příčinu děje věty první |
neboť, vždyť, totiž | Začínám se učit, vždyť pololetí je už za dveřmi |
| DŮSLEDKOVÝ druhá věta vyjadřuje důsledek věty první |
proto, a proto, tedy, tudíž, a tudíž, tak, a tak | Pololetí je už za dveřmi, a proto se začínám učit. |