na cvičení 

CVIČENÍ č.1 (řešení)

Ach, do jaké krásy oblékla zima všechny stromy, když jejich holé větve a větvičky, tenké i nejtenčí, obalila bělostným jíním, rozjiskřeným tisíci krystalky sněhu. Na jedné straně, tam, kde zapadlo slunce, se okraj nebe ještě světlal a slabě zardíval posledním uplynulého dne, ale z druhé strany už stoupal vzhůru modrošedý soumrak. I já jsem byl udržován při životě péčí doktora Lederera, jehož ucho přikládané na dětskou hrudičku a záda bylo tak studené, že nejen plašilo smrt, jak praví básník, ale plašilo jakýkoli zánět, odborně řečeno nález. Když auto přijelo, ukázalo se, že v něm není tolik místa, jak jsme čekali, protože jsme nepočítali s tatínkovým rybářským košem a s pruty a s jídlem, a bylo zřejmě jasné, že se tam všichni nevejdeme.na cvičení 

CVIČENÍ č.2 (řešení)

Noční hlídka Jirka, Tomáš a Ondřej seděli před stanem a naslouchali letní noci. Výři, sovy a sýčci bez přestání ohlašovali svoji přítomnost. Vůně pryskyřic, květů a tvar opojily každého bdícího tvora. Můry a lišajové, noční hmyz vyhledávali květy pryšců. Oblohu křižovali netopýři. Pod smrčím harašili, pobíhali, zastavovali se myši, hraboši a rejskové a stále něco chroustali. Lišky natahovaly bystré nosy do výšky. Tchoř si někam odnášel žabku, kterou právě kdesi nedaleko dopadl. Hodiny na vzdálené věži tajemně odbíjely, plameny hranice plápolaly, praskaly a předly. Hoši naslouchali noci jenom napůl, oči se jim klížily, více klímali, než bděli. První noční hlídka, dobrodružství očekávané se zvědavostí, ale i se špatně utajovanými obavami, pomalu končila. Chlapci si protřeli oči, radostně si oddechli a běželi osvěžit se k potůčku. A potom rychle šup do stanu pod teplou přikrývku.